2011 Muzeum Přelouč
Muzeum Přelouč
Místo: | Masarykovo náměstí - Přelouč |
Klient: | Město Přelouč |
Architekt: | D3A, M plus spol. s r.o. |
Autor: | Jaroslav Zima, Tomáš Prouza, JUDr. Kateřina Soukupová, JUDr. Jan Brynda |
Spolupráce: | Milan Bulva, Petr Jehlík, Lukáš Kutílek |
Využití: | muzeum |
Projekt: | 2011 |
Vizualizace: | D3A |
Ke spolupráci na projektu nás přizvala dr. Soukupová ze společnosti M Plus, spol. s r.o., která se zabývá (mimo jiné) návrhem a realizací výstavních expozicí.
Prvopočátek projektu bezesporu tvoří výstavba nové budovy městského úřadu v Přelouči. Po jejím dokončení tak na náměstí radnici zůstanou dvě prázdné provozně propojené budovy. Radní a paní starostka se snažily najít pro uvolněné objekty využití. Volba padla na městské muzeum. V té chvíli přichází na scénu tým M Plus a D3A. Je navrženo libreto expozice a hledá se konkrétní řešení výstavních prostorů. Projekt je konzultován s pardubickými památkáři a pro nalezení shody na míře možných zásahů je studie v několika krocích upravována do podoby, která odpovídá všem požadavkům.
Potom projekt usíná a spí dodnes…
Citace části zprávy:
„Úvod
Městské muzeum bude umístěno ve dvou památkově chráněných objektech č.p. 25 a 26 přímo na Masarykově náměstí. Dnes tyto objekty využívá městský úřad, který je po dokončení novostavby úřadu opustí a domy budou rekonstruovány k novému využití.
Dle zadání má být muzeum otevřenou institucí, kulturním centrem poskytujícím občanům místo, kde mohou realizovat svůj zájem o historii, kde se mohou scházet, organizovat v muzejním spolku. Muzeum by mělo spolupracovat se školami při vytváření doplňkových programů k probíhajícím výstavám, případně zajišťovat v prostorách dočasných výstav představení známých výtvarníků, krajanů či přespolních.
Muzeum se bude podílet na popularizaci a propagaci Přelouče a Přeloučska a jeho prostory budou sloužit i jako informační centrum.
Princip rekonstrukce
Myšlence, jak rekonstrukci objektů nejlépe navrhnout, předcházela úvaha o minimalizaci zásahů do hodnotných stavebních konstrukcí. Vnitřní konstrukce objektů na úrovni přízemí a sklepů obsahují zdivo a doklady stavebního vývoje patrně od středověku, přes renesanci, baroko až ke klasicismu. Razantní modernizace z poloviny 70. let 20. století se dotkla především prostoru schodišť, dispozic celého nadzemního patra a fasády do dvora.
Logická úvaha, kam směřovat nové vertikální spojení zajišťující bezbariérové spojení všech úrovní výtahem a odpovídajícím schodištěm, nás proto zavedla na místo dvorní přístavby tzv. domku správce. Také hledání místa pro sál s kapacitou až 50 osob s kvalitními technickými a provozními parametry a místa pro situování technologického srdce objektu, kotelnu a strojovnu VZT, směřovalo pozornost daným směrem. Vysunutím všech výše zmiňovaných funkcí z půdorysu historických objektů do místa nejmladší zástavby nám umožní chovat se k památce maximálně citlivě a ohleduplně. Na místě domku správce tak vznikne objekt sdružující v sobě všechna náročná řešení, objekt s čtyřmi nadzemními a jedním podzemním podlažím. Stavebními úpravami nebudou poškozeny klenby ani nejstarší části zdiva a objekty budou naopak očištěny od nepůvodních zásahů.“